Dnes se AI agent v prohlížeči orientuje na stránce podobně jako člověk: hledá tlačítka, čte popisky a klikne. WebMCP je návrh, jak by mu mohla stránka rovnou říct, jaké funkce nabízí a jaké údaje k nim potřebuje. Pro majitele e-shopu je to zajímavý signál, zatím ale hlavně experiment.
Článek vysvětluje, co WebMCP je, v jakém stavu je k 20. 11. 2026, jak se nástroj popisuje a které funkce e-shopu se hodí pro první pokus. Zvlášť shrnuje bezpečnostní rizika, která uvádí sama specifikace.
Stav informací k 20. 11. 2026. Čerpáme z dokumentace Chrome (naposledy aktualizované 7. 10. 2026) a ze záměru zveřejněného v diskusní skupině vývojářů Chromu 15. 5. 2026. Dále ze specifikace z 19. 11. 2026 a z vysvětlujícího dokumentu skupiny, která návrh připravuje. Návrh se rychle mění, takže údaje i názvy mohou brzy zastarat.
Čím se WebMCP liší od klikání agenta po stránce a od běžného MCP?
Modelový příklad: zákazník požádá AI asistenta v prohlížeči, ať v e-shopu najde bílé tenisky do dvou tisíc korun a vloží je do košíku. Bez dohody se stránkou musí agent odhadovat podle vzhledu, kde je filtr a co dělá které tlačítko.
Dokumentace Chrome tenhle postup popisuje jako simulaci kliků myší a psaní textu a upozorňuje, že u vícekrokových úkonů je spolehlivost nižší, protože každý krok agent vykládá po svém. Stránka proto může agentům nabídnout nástroje: funkce v JavaScriptu a označené HTML formuláře, které říkají, k čemu slouží. Chrome uvádí, že WebMCP podporuje tři věci: objevování nástrojů, přesné schéma vstupů a výstupů a sdílení aktuálního stavu stránky s agentem.
Název odkazuje na MCP, protokol, kterým se AI nástroje napojují na služby na straně serveru. Vysvětlující dokument přirovnává stránku s WebMCP k serveru MCP, který běží přímo ve stránce a místo serverových rozhraní používá kód v prohlížeči. Protokol MCP ale nepřebírá, protože nezná webové pojmy jako původ stránky, oprávnění nebo strom prvků stránky (DOM).
V jakém stavu je WebMCP k listopadu 2026?
WebMCP je rozpracovaný návrh, ne hotový standard. Dokumentace Chrome ho označuje za navrhovaný webový standard, o kterém se aktivně diskutuje a který se může změnit. Specifikace je podle svého záhlaví koncept (Draft Community Group Report) skupiny Web Machine Learning z 19. 11. 2026 a není ani na dráze W3C standardů.
Chrome ho zkouší v tzv. origin trial, tedy zkušebním provozu, do kterého se web registruje. Dokumentace uvádí zapojení od verze Chrome 149. Pro lokální vývoj stačí zapnout příznak enable-webmcp-testing na stránce chrome://flags a prohlížeč znovu spustit. Záměr z 15. 5. 2026 počítá se zkušebním provozem ve verzích 149 až 156 a s plánovaným nasazením ve verzi 157; to je plán, ne závazek.
Ostatní prohlížeče zatím mlčí. V květnovém záměru Chrome uvedl, že týmy enginů Gecko (Firefox) a WebKit (Safari) k návrhu nemají stanovisko, a přezkum skupinou W3C TAG se měl žádat až před nasazením. Novější vyjádření jsme ve zdrojích nenašli, takže nemáme doklad, že by WebMCP podporoval jiný prohlížeč než Chrome.
Mění se i názvy. Záměr z května uvádí vstupní bod navigator.modelContext, kdežto specifikace a vysvětlující dokument z listopadu 2026 mají document.modelContext. Ukázky kódu ze starších příspěvků proto nemusí fungovat a je třeba je porovnat s aktuální specifikací.
Jak se nástroj popisuje: JavaScriptem, nebo značkami ve formuláři?
Specifikace zatím počítá jen s popisem v JavaScriptu, tedy s imperativním způsobem. Stránka zavolá funkci registerTool a předá objekt s názvem nástroje, popisem pro agenta, schématem vstupu a funkcí execute, která se při volání provede. Volitelně lze nástroj omezit na vybrané původy (exposedTo) nebo jeho registraci později zrušit (signal).
Dokumentace Chrome navíc ukazuje deklarativní způsob, kdy se anotacemi běžného HTML formuláře z něj stane nástroj. Vysvětlující dokument ale uvádí, že tahle část zatím není součástí specifikace. Zdroje se tedy liší: deklarativní cesta existuje v dokumentaci Chrome, ale standard ji zatím neobsahuje.
Chrome dává jako příklady názvů nástrojů checkout, filter_results a submit_application. Přístup k WebMCP hlídá oprávnění (Permissions Policy) tools. Výchozí hodnota self povolí registraci v hlavní stránce a ve stejném původu, ale ne ve vloženém rámu z cizí domény; ten ji musí dostat atributem allow.
Dokumentace také přiznává omezení. API je určeno hlavně pro místní prohlížeč s člověkem u obrazovky, složité weby mohou potřebovat úpravu kódu a agent se o nástrojích dozví až po návštěvě stránky. Zkoušet nástroje lze s rozšířením Model Context Tool Inspector a ve vývojářských nástrojích Chromu.
Které funkce e-shopu se hodí pro první pokus a které zatím ne?
Pro první pokus se hodí funkce, které jen čtou veřejné údaje a nic nemění. Čím víc funkce mění stav, stojí peníze nebo pracuje s osobními údaji, tím větší je škoda při chybě agenta. Následující rozdělení je naše doporučení odvozené z rizik ve specifikaci; oficiální seznam neexistuje.
Chrome v záměru očekává, že většina nástrojů bude tenkou vrstvou nad kódem, který web už má, a zároveň upozorňuje, že autoři někdy budou muset duplikovat funkce řídící rozhraní. Hotový filtr nebo kontrola dostupnosti se tak popíše snadněji než vícekrokový formulář, u něhož dokumentace připouští nutnost úprav.
Modelový popis nástroje: název filter_products, popis „Vyhledá produkty podle kategorie, barvy a nejvyšší ceny“, vstupy category, color a max_price, výstup seznam produktů s cenou a dostupností. Nic se tu nemění a nic osobního se nepožaduje.
- Vhodné jako první: hledání a filtrování produktů, kontrola dostupnosti a doby dodání, zjištění ceny dopravy podle veřejného ceníku. Údaje jsou veřejné a nic se nemění.
- S opatrností: vložení do košíku nebo odeslání poptávkového formuláře. Mění se stav stránky nebo odcházejí data, proto má smysl potvrzení uživatelem a kontrola vstupů.
- Zatím ne: dokončení objednávky a platba, zrušení objednávky, změna osobních údajů a vše, co běží v přihlášeném účtu zákazníka. Chrome zmiňuje potvrzovací dialog u citlivých akcí, například nákupu, a vysvětlující dokument radí ověřovat oprávnění přímo ve funkci execute, takže odpovědnost nese provozovatel stránky.
Jaká bezpečnostní rizika popisuje specifikace a jak je zmírnit?
Hlavní riziko je, že agent nástroji důvěřuje, i když nemůže ověřit, co dělají. Kapitola o bezpečnosti a soukromí ve specifikaci popisuje mimo jiné tři hrozby. První je varianta prompt injection, tedy podstrčení pokynů jazykovému modelu: pokyny mohou být ukryté v názvu nebo popisu nástroje i ve výstupu nástroje, například v uživatelském obsahu.
Druhá hrozba je nejednoznačný popis. Příklad ze specifikace je nástroj finalizeCart, jehož záměrně vágní popis nenaznačuje, že spustí nákup, takže agent ho zavolá s jiným očekáváním než s tím, co se stane. Třetí je únik soukromí přes příliš mnoho volitelných parametrů. V příkladu vyhledávání šatů by agent vedle velikosti a nejvyšší ceny vyplňoval i věk, polohu nebo předchozí nákupy.
Specifikace nabízí i opatření. Značka consequentialHint označí nástroj s významným nebo nevratným účinkem, aby klient před jeho spuštěním vyžádal souhlas uživatele. Značka untrustedContentHint označí výstup, který je potřeba ošetřit. Obě jsou jen nápovědy, které si určuje autor nástroje. Web může WebMCP v dokumentu vypnout hlavičkou Permissions-Policy s hodnotou tools=().
Agent se přitom nesmí spoléhat jen na to, co si o nástroji web sám napíše. Specifikace uvádí, že agenti nemohou pro bezpečnost spoléhat výhradně na popisy a anotace, které deklaruje web, protože web může být nedůvěryhodný nebo napadený. Pro provozovatele e-shopu z toho plyne praktické pravidlo: popis nástroje musí odpovídat tomu, co dělá, a nesmí žádat víc údajů, než funkce potřebuje.
Vyplatí se WebMCP zkoušet už teď?
Pro většinu firem je rozumná odpověď sledovat, ne nasazovat. Standard je koncept, zkušební provoz běží v jednom prohlížeči a názvy rozhraní se mění. Dokumentace Chrome sama vyzývá, aby vývojáři sdíleli zpětnou vazbu, a upozorňuje, že rozhraní se může změnit.
Zkoušet dává smysl e-shopu, který má vlastního vývojáře nebo dodavatele a chce zjistit, jak se agenti chovají. Úpravy kódu pro WebMCP dnes vyžadují zásah vývojáře; ke konkrétním e-shopovým platformám jsme ve zdrojích nenašli zmínku o podpoře. Napojení na kód webu a další systémy řeší služba webových aplikací a integrací, nástroje na straně serveru pak napojení AI nástrojů přes MCP.
Co sledovat: zda specifikace opustí stav konceptu, zda se k návrhu vyjádří další prohlížeče, zda Chrome splní plán nasazení ve verzi 157 a jak se ustálí názvy rozhraní.
Jak postupovat při pokusu s WebMCP
Začněte funkcí, která nic nemění, třeba filtrem produktů nebo dostupností.
Název, pravdivý popis a schéma vstupu; žádné osobní údaje navíc.
Lokálně přes příznak pro testování WebMCP a nástroj pro kontrolu nástrojů.
U kroků, které mění stav nebo stojí peníze, vyžadujte souhlas uživatele.
Ověřte, zda agent nástroj volá správně, a hlídejte změny specifikace.
Zdroje a stav informací
Stav informací k 20. 11. 2026. Údaje jsou ověřené u těchto zdrojů:
- WebMCP (Chrome for Developers) (Google Chrome)
- WebMCP (explainer v repozitáři webmachinelearning/webmcp) (W3C Web Machine Learning Community Group)
- WebMCP, Draft Community Group Report, 19. 11. 2026 (W3C Web Machine Learning Community Group)
- Intent to Experiment: WebMCP (Chromium blink-dev)
Jak články vznikají a ověřují: redakční zásady blogu.
Zatím WebMCP jen sledujte. Chcete-li zkoušet, vyberte jednu čtecí funkci (filtr produktů nebo dostupnost), popište ji přesně a nepožadujte víc údajů, než potřebuje. Platbu, objednávky a přihlášený účet agentům nezpřístupňujte, dokud se nevyjasní bezpečnostní zásady a stav standardu.